Dítě jen sedělo a mírně mhouřilo oči. Malý, nepostřehnutelný náznak hroutícího se pohledu na svět zbytku rodiny. Reakce kaplana, který navzdory opakovanému varování z vysílačky udělal jeden či dva kroky takříkajíc doprava, mohla být v tu chvíli spíše opačná... protože byla součástí snahy nakonec alespoň zajistit pokračování "7 kroků k vyvolání Spasitele". Zda tento a co nejrychleji následující kroky (samozřejmě šest z nich) budou v souladu s tím, v co se doufalo, nedokázal služebník Boží, jehož polovinu již zachvátila předsmrtná ztuhlost, posoudit. Hlasy z lidového přijímače se mezitím opakovaly už snad podesáté - právě se stalo, že mluvčí hlubokým, rozechvělým hlasem přivítal třetí hodinu nového dne - a varování k jeho ušním bubínkům doléhala jen útržkovitě... už dávno se vzdal naděje, že by z vět rozluštil rozpor Krutého ze Šóka zmíněný v 16. kapitole, nehybná těla kolem něj hovořila jasně - navzdory rozdrásaným hrdlům . Ale nic víc se vlastně nedalo čekat - všichni se snažili, co mohli, a neuspěli .............